Notes Jana Kadlece

Loučení s Irskem

Oficiální zakončení dvoutýdenní letní školy na Queen's University of Belfast proběhlo v sídle severněirského parlamentu – Stormontu. [Soukromá poznámka: v Queens mají trávník hezčí.]

Honosné sídlo si žádá i honosné jídlo – takže došlo k mé gastronomické noční můře, což nejsou ani špagety ve společnosti, ani ty svině klouzavé (jo, Pretty Woman), ale plátěné ubrousky a kvadrilion vidliček. Nakonec jsme se s řeckým salátem, steakem na houbách a opečenými bramborami a malinovou pěnou s bílou čokoládou poprali vcelku elegantně. A hlavně jsme se po dvou týdnech slušně najedli. :)

Využívám chvilky, kterou mám před srazem na poslední pivo (a kterou většina lidí, co opouští Elms Village v neřestně brzkých ranních hodinách, využívá k balení), abych sepsal něco málo posledních zážitků.

Je to celkem smutný úkol, neb je mi z toho dnes celý den trochu smutno. Ačkoli Belfast jako celek mi k srdci nepřirostl*, lidi ano. Dokonce tak moc, že jsem se ve čtvrtek nechal ukecat a šel do hospody a na karaoke. (Ne, nezpíval jsem!) Loučení za půl hodiny bude moc moc moc smutné…

* Jo, je to tu anglické, takže některé věci naprosto miluju. Ale týká se to vesměs jen univerzitní čtvrti (která se tak opravdu jmenuje, Queen's Quarter). Ale město jako celek na mě na rozdíl od Ljubljany nepůsobí dojmem, že bych tu chtěl žít delší dobu. Chtělo by to tak vyzobat si to hezké a dobré a vytvořit si idylické městečko jak v The Sims.

A vůbec, o zážitcích nemá smysl psát, prostě jsem si užil skvělý právnický workshop – navzdory mému odporu k právu –, pobavil se se skvělými lidmi, óchal a áchal nad sídlem Stormontu, vedl konverzace o pojmech střední a východní Evropy a melancholických Češích a rozjel to na diskotéce. Nic co by stálo za řeč.

V podstatě teď dávám volnou ruku své grafomanii jako způsob prokrastinace před balením kufru a zvažováním sobotního plánu – jestli spát v hostelu a v neděli brzy ráno vyjet na dublinské letiště; nebo jestli odjedu do Dublinu v noci a zahraju si na Toma Hankse ve filmu Terminál.

Vlastně bych místo tohoto nesmyslného blábolení mohl psát užitečnější články, např. plánované srovnání letní školy v Ljubljaně a Belfastu nebo článek o tom, co jsem se v zahraničí naučil [nejen ve škole], ale… holt potvrdím Janininu domněnku o české melancholii a ctěné čtenářstvo (zdravím) oblažím výplody rozesmutnělé mysli.

To je na pytel, honí se mi hlavou, smutním tady nad odjezdem a přitom se do Brna těším. Na velkou postel (ehm, skoro) a horkou sprchu – neb voda nám tady začala stávkovat. A hlavně na své přátelstvo, které si musím před Regensburgem ten půlrok pořádně užít.

Dobrá stránka věci? Příští rok se Erasmus Intensive Programme Borders of Europe stěhuje do Brna – tak se snad s některými lidmi uvidím tam, umožní-li to načasování pošahaného německého akademického roku.