PF 2012
A zase bylo venku bílo. Dětem pro radost, silničářům k zlosti. Jen Sirius Caster věděl své; velkej šéf to na narozeninové párty Adama a Evy opět trochu přepískl a ráno se netrefil cukřenkou na horký domácí štrůdl, co mu pekla Magdalena Boží, asistentka boží, jako lék na kocovinu. No… hlavně že tam dole na Zemi mají srandu.
Sirius Caster si povzdychl. Konec roku byl vždycky takový smutný. Lidé úplně zapomněli na význam těch všech svátků. Přestávali se na sebe usmívat víc než kdy jindy. Byli nerudní, nervózní, vystresovaní z přecpaných obchodů, vánočního pečení, uklízení a vymýšlení dárků. Zapomněli se radovat.
Jen Nunki vypadal spokojeně. Packy ho v mrazivém sněhu sice zábly, ale jinak s ním bylo mnohem víc legrace. Hlavně když se vyválel ve vleké hromadě a pak otřepal přímo před svým páníčkem. A co víc, když se do sněhu vyčůral, šlo to vidět!
Ach ano, jak krásně jednoduché je být psem. Žít bez starostí, radovat se a jen vrtět ocasem. Nezajímat se o pečení, nákupy či úklid a večer se prostě natáhnout ke krbu a usnout s čumákem v teple.
A nepřemýšlet o tom, jakou koupit svému mazlíkovi kost pod stromeček.
Čtenářům Notesu, aby v roce 2012 nejedli žlutý sníh (a nezapomněli se usmívat).
