Souboj titánů: Irsko vs Slovinsko
Tak mi začala škola. Už před týdnem. A já si tak nějak uvědomil, že ani po více jak měsíci a půl po návratu z letních studijních cest nejsem schopný sepsat nějaké shrnutí. Takže abych vám to trochu vynahradil, články budou dva – jeden o letních školách, druhý pak shrne mé léto obecně. (Taky je načase, když už máme ten podzim.)
Rychlá fakta: strávil jsem tři červencové týdny na letní škole ve slovinské Ljubljaně, dva týdny srpnové pak v severoirském Belfastu. Obojí jsem si krásně užil, děkuji za optání.
Take the Best from East & West
Ekonomickou letní školu Take the Best from East & West pořádala Ekonomska fakulteta Univerzy v Ljubljani. Trvala tři týdny (3. – 23. 7. 2011), stála 850 Eur (+ doprava + část nákladů na jídlo /snídaně a obědy v ceně, večeře a svačinky vlastní/ + volitelné výlety) a nejlepším popiskem by bylo asi „univerzita v létě“).
Můžete si vybrat 1–2 kurzy z poměrně široké nabídky, zaměřené převážně na business, management či finance (vím, že vám to všechno přijde na jedno brďo, jenže já studuju teoretickou ekonomii, což je tady trochu mimo). Tyto kurzy probíhají (skoro) každý den ve 2,5hodinových přednáškovo-seminárních blocích. Zpravidla je potřeba vypracovat nějakou seminární (nejlépe týmovou) práci. Na konci se skládá zkouška. Prostě klasická výuka, jen v horku a trochu zintezivněná. (To zhuštění vůbec není na škodu, já osobně se radši věnuji méně věcem v jeden čas, než to mít roztahané v celém semestru; proto se mi třeba líbí /nejen/ severský systém, kdy se semestr dělí na dvě části, v každé máte +- 3 předměty víckrát týdně.)
Spousta vyučujících je ze zahraničí – od Kanady po Čínu. Mít těch kurzů více, je to skvělá studie přístupu k univerzitnímu vzdělávání po celém světě. Co kdo čeká, jaké má nároky… Klepu na dřevo, že vyučující mých dvou kurzů si byli plně vědomi toho, že a) je léto, b) Ljubljana je příliš krásná na to, abychom si ji „užívali“ na zadku ve skriptech a seminárkách, takže jsem moc práce do školy dělat nemusel a naopak si mohl užívat krásy Slovinska, jak jsem popisoval dříve. Někteří kolegové takové štěstí neměli, např. přátelé z Change Managementu, který přednášel jakýsi Ir z Dublinu. Když už z jeho přízvuku pochopili, co mají dělat, váhali nad tím, jak to udělat. :)
(Poznámka: Nikdy se neposmívejte kolegům u irských vyučujících, zejm. když za chvíli jedete do země, kde jsou Irové ve vyšší koncentraci. Setkání s Průměrně Huhlajícím Irem dá zabrat i zběhlému angličtináři. Už se úplně těším do Skotska.)
K samotným kurzům. Měl jsem Socio-Economic Development and Contemporary Slovenia (jo, je to jeden předmět) a International Marketing.
International Marketing byl zajímavý. Přednášel ho Dán žijící v Austrálii, t.č. vracející se do Dánska. Marketingové základy bral dost zběžně a věnoval se spíše mezinárodním aspektům, kulturním rozdílům a podobným drobnostem, na kterých lze velmi snadno vyhořet (a co je horší, jen málokoho by napadlo, že např. evropská auta neměla v USA dlouho úspěch jen proto, že neměla v základní výbavě držák na kelímky). Samotný přednášející mluvil srozumitelně, i když občas působil duchem trochu mimo. Zkouška se zaměřila na hlavní koncepty, primitivní a po pěti minutách nebylo co dělat.
Kurz s „contemporary Slovenia“ [současné Slovinsko] v názvu začínal někde před stovkami milionů let u formování původních světadílů a končil cca v roce 1991 – to je velmi vtipné, zejm. když uvážíme, že do té doby Slovinsko v podstatě nebylo (původní Jugoslávie). Takže kurz o současném Slovinsku skončil někdy u vzniku Slovinska. :) Spolu s kolegy v kurzu jsme tedy čekali něco současnějšího, něco o ekonomice, politice, sociologii, obchodních možnostech. Místo toho se nám dostalo kurzu evropské historie. Na dějepis jsem nikdy moc nebyl (jsem založený spíše do techničtějších a matematičtějích záležitostí), ale přednášející profesor to bral dost zeširoka, probral to, co se dělo ve střední Evropě (tj. i u nás) s občasnou zmínkou typu „no a na cestě do Itálie Napoleon přespal v tomto ljubljanském hostinci; dvakrát.“ Zkouška byla open-book (vytištěné slidy + vlastní poznámky, žádná elektronická zařízení), abcd, true/false, spojování jmen s tím, co dotyční byli zač. Kdo dával pozor a slidy si párkrát prolistoval, musel to dát i s kocovinou.
Jelikož kurzy ve Slovinsku byly úplně mimo mé zaměření na domácí ESF, nepočítal jsem s tím, že mi v Brně předměty uznají – takže je jasné, že jsem do Slovinska nejel úplně kvůli škole (ač mě obě známky A těší a jsem rád, že jsem se dozvěděl něco nového). Hlavním lákadlem Slovinska je to mimo školu, výlety a hlavně město samotné. Pravděpodobně tato summer school nabízí i nějaké náročnější a mnohem přínosnější kurzy, ale i kdyby ne, město a vůbec celé Slovinsko za to stojí určitě. A samozřejmě lidi. Socializační tendence trochu komplikoval fakt, že tam bylo kolem 400 účastníků, takže poznat všechny je fakt nadlidský úkol. Na druhou stranu, když si s někým nesednete, máte tam dalších několik stovek lidí k popovídání si. :)
Borders of Europe: Migration
To že chci jet do Irska (severní, jižní, čert to vem) jsem věděl zhruba pikosekundu poté, co jsem uviděl obrázek univerzity. Jsem lehce anglofilní a na zfilmovaných detektivkách od Agathy Christie (krom skvělého Poirota v podání Davida Sucheta) – a vůbec na anglických detektivkách jako třeba Vraždách v Midsomeru – miluju ty domečky z červených cihel a vůbec celou tu idylku anglického (jo, vím, že Anglie není Británie, díky) venkova. A když univerzita vypadá jak z Harryho Pottera – no tam jsem musel být.
Tato letní škola se od té slovinské lišila jak nejvíc to jen šlo. Ta slovinská je aktivita jedné školy, je vždy na jednom místě, má vesměs stálý program a financují ji studenti sami celkem vysokým školným. Summer school v Belfastu byla součástí širšího rámce Borders of Europe, letní škola se rok co rok stěhuje do jednoho z členských měst Utrechtské sítě a lehce se mění i téma. Také náplň je zcela odlišná, škola se skládá z několika bloků, ve kterých se ústřední téma nahlíží vždy z jiné perspektivy: právo, sociologie, historie apod. Důraz se klade na zapojení účastníků, debaty, komunikaci. Nejedná se o klasické předměty, školu v podstatě není potřeba nijak ukončit, pokud nechcete kredity (jinak napíšete dlouhatánský esej). A počet lidí? Letní škola v Belfastu byla s 50 účastníky jednou z „nejmasovějších“ za posledních 10 let, co se to koná. Kontakt je zde mnohem intimnější, lidi poznáte lépe, což má své plusy i minusy (ovšem nic, co by se nad pintou Guinnessu nevymazalo).
Účastnický poplatek na tuto školu byl 600 Eur. Pokud jste byli nominováni partnerskou školou, zaplatila Utrechtská síť polovinu. A Evropská unie zacvaká část nákladů na cestu (snad). Já jsem navíc dostal i příspěvek od MU, takže mé vlastní náklady na dva týdny v Belfastu se pohybovaly kolem 150 Eur + alkoholové dýchánky (naučil jsem se pít pivo!) + víkend v Dublinu. V ceně je kompletní stravování v pracovní dny a převážná většina jídel i o víkendu + jednodenní výlet do Derry/Londonderry a na Giant's Causeway + autobusová tour po západním Belfastu, kvůli jehož pověsti mou rodinu zamrazilo, když jsem se zmínil, kam to vlastně pojedu + poměrně luxusní ubytování. Tady šlo krásně vidět, že organizace letní školy nebyla příjemným zdrojem příjmů jako v případě Slovinska (toto není stížnost!), ale projektem s hlubším smyslem.
Zajímalo mě hlavě to téma. Migrace. Jednak proto, že mě samotného chytají zaječí choutky (= choutky na migraci, ne choutky na zajíčky, aby si to zase někdo blbě nevykládal), jednak mě to téma zaujalo už v kurzu Ekonomie práce na ESF. A myslel jsem, že pohled z jiných úhlů by mohl být osvěžující.
Byl to nakonec pohled… nový. Nedomyslel jsem drobný detail – že to organizuje právnická fakulta, člověk se zaměřením na lidská práva a že tam většina lidí budou spíše humanitní a společenští vědci* – historici, sociální antropologové a podobná verbež, co se dokázala hodinu hádat o definicích a přístupech a naprosto přehlížet ekonomické přínosy a náklady migrace. :) Na druhé straně, pár témat přimělo k zamyšlení (a to nikoli tomu druhu, kdy je mysl oddělená od těla a toulá se někde v daleké fantazii), např. kdy člověk přestává být migrantem, jestli vůbec.
Samozřejmě, stejně jako ve Slovinsku obrovské kouzlo spočívalo v životě mimo budovy univerzity. Ať už při socializaci v „party rooms“ na kolejích nebo v půvabných irských barech a hospodách s pintama irish ale (můj favorit je Smithwick's) načepovanýma až po okraj. Město samotné, Belfast, trochu postrádá rozkošný klid Ljubljany, ale… jednak je asi dvakrát větší, jednak má jiná lákadla.
Co bylo lepší?
Já nevím. A nemám tuto otázku moc rád. Obě země jsou naprosto odlišné, města jakbysmet, letní školy ještě víc, zcela nesrovnatelné. Každé má své plusy i minusy, něco mi sedlo více, něco méně.
Do obou zemí se chci vrátit. Prochodit Slovinsko a procestovat krásy Irska. Sednout si u řeky v Ljubljaně a poslouchat muzikanty; projít se po dokonalém trávníku v Belfastu.
Rozhodně ale nelituju, že jsem skoro po 22 letech vytáhl paty z Brna. Poznal jsem tolik lidí, naučil se tolik věcí a tolikrát jsem překonal sebe sama, že… že to bylo definitivně moje nejlepší léto za poslední desetiletí.
Mimochodem, Borders of Europe se v roce 2012 stěhují do Brna. ;)
