Notes Jana Kadlece

Začalo to deštěm...

Když jsem před nějakými třemi týdny opouštěl Ljubljanu za deště, říkal jsem si, že nebe pláče. Ze stesku.

Při deštivém pochodu do Elms v Belfastu jsem doufal, že nebe nepláče, protože jsem dorazil zrovna já, ale že se mě snaží rychle aklimatizovat na místní počasí.

A když jsem dnes ráno (tak napůl, protože z Belfastu odjíždím v noci) odcházel, vypadalo to úplně stejně jako při příjezdu: nejdřív nic, pak mrholení a nakonec slušný déšť. Normálně bych takové počasí uvítal s vědomím, že za pár minut budu sedě v autobusu do Dublinu, jenže, jak jsem již prozradil v závorce výše, do Dublinu jedu v noci a déšť mě zastihl ve chvíli, kdy jsem hodlal využít poslední volný den k dohnání toho, co jsem pro intellectually challenging and mind-stretching program trestuhodně nestihl vidět.

Svou procházku jsem zahájil hned v Elms. Rozloučil jsem se s Metou ze Slovinska a česko-slovenskou výpravou a zamířil do jedné z malebných uliček jižního Belfastu. Domky z červených cihel, zelené trávníky a vzorně zastřižené živé ploty. Napadl mě tam jeden z možných titulků pro tento článek: Cizinec s deštníkem. Asi si ho schovám pro nějakou povídku inspirovanou irským ostrovem. Je to ale zvláštní – cítím se víc jako cizinec tady než ve Slovinsku, kde občas vládla jazyková bariéra.

Dopřál jsem si krátkou pauzu ve Starbucks, kde jsem za popíjení podezřele dobrého cappuccina napsal draft tohoto článku. Pak jsem narazil na roztomilé maličké knihkupectví, u kterého jsem rád, že jsem ho dva týdny ignoroval, protože by mi jinak devítikilová rezerva u hmotnostního limitu pro odbavené zavazadlo nestačila. Koupil jsem tam „jen“ dosti svéráznou kuchařku a něco-jako-moleskine. Dále cesta vedla k řece, kde jsem se podíval na všechny sochy, které jsem chtěl viděl (Harmony, Thanksgiving a Bigfish, obrázky si račte vygooglit sami; v podstatě to je všechno to, co vám z hledání slova Belfast vyleze po odfiltrování ho(s)telů a násilností v 70. letech), procházka centrem, scone v Maggie May, poslední zastavení v prostorech univerzity (vlastně ne, ještě dvakrát půjdu kolem…) a za chvíli zamířím zabít čas do kina na Harryho Pottera (konečně!).

Po kině pak cesta do Elms pro kufr, stejná štreka zpátky – už naposledy –, až k Europa Buscentre a tam počkat na autobus do Dublinu na letiště.

Snad mi u toho bude pršet…